Literatura

VLK L.: Český kras XXV, 31, Beroun 1999

CÍLEK V., KOLOUŠEK D.: Československý kras 41, 7, 1990

CÍLEK V.: Speleo, 8, 43, 1992

KUČERA B.: Příroda, str. 498-501

SKLENÁŘ K.: Za jeskynním člověkem. Čs. Spisovatel, Praha 1984

SKLENÁŘ K., MATOUŠEK V.: Osídlení jeskyní Českého krasu od neolitu po středověk. Zprávy České archeolog. Společnosti při ČSAV. Česká arecheologická společnost. Praha 1992

PISKAČ C., VLK L.: Jeskyně Nad Kačákem. Speleofórum XIII, 39. Česká speleologická společnost 1994

VLK L.: Nové objevy v jeskyni Nad Kačákem. Speleofórum XV, 20. Česká speleologická společnost 1996

Ostatní lokality
Evidenční číslo
21-001
Lokalizace
Vchod jeskyně leží ve svahu levého břehu potoka Loděnice, který je zde v posledním úseku nazýván Kačák (odtud název jeskyně), 150 m před mostem nedaleko rozcestí V Kozlech, v nadmořské výšce 249,3 m.
Souřadnice
Délka
304 m
Denivelace
22 m
Mapa
Historie výzkumu
5.2. 1984 - objev Dómu splněných přání (aragonitová výzdoba, sádrovce, opály)

20.10. 1991 - otevření závalu v Dómu splněných přání, kompletní průzkum horního patra

14.12. 1991 - objevevení nových prostor horního patra prokopáním Odtokové chodbyv Dómu splněných přání

11.2. 1995 - objev pokračování hlavní chodby z Dómu splněných přání

25.3. 1995 - objevevení síňky a meandru hlavní chodby

21.3. 1998 - objev Rotundy

27.2. 2000 - objev Koridoru 2000 (horní a nejmladší patro systému)

Popis jeskyně
Vchod jeskyně tvoří skalní portál o rozměrech 4 x 4 m. Jednoduchá 30 m dlouhá vstupní chodba ústí v Dómu splněných přání. Výška dómu činí 15 m. V jeho stropě se nachází několik neprůlezných komínů vedoucích k povrchu a dvě proti sobě ležící okna. Z prvního okna pokračuje 10 m dlouhá chodba směrem 342°, která je na konci uzavřena sedimenty. Ve druhém okně je na Český kras bohatá krystalová výzdoba. Rentgenovou studií krystalů (Havlíček) byla prokázána přítomnost aragonitu, kalcitu a sádrovce. Aragonit se nejvíce vyskytuje ve shlucích jehliček, sádrovec pak převážně v různě zkroucených růžicích. Na stěnách okolo krystalové výzdoby byla UV lampou prokázána přítomnost opálu (Komaško). Z tohoto okna pokračuje plazivka do malého dómku nazvaného Sopka. V tomto místě se chodba rozděluje na dvě malé plazivky, z nichž jedna je asi po dvou metrech zaplněna až ke stropu sedimenty, druhá tvoří "esíčko", za nímž pokračuje v jižním směru. Zde je plazivka také uzavřena sedimenty.
V Dómu splněných přání se nachází cca 6 m dlouhá puklina, která je souběžná s hlavní chodbou. Puklina končí zúžením, které je neprůlezné. Hlavní chodba pokračuje více méně původním směru vstupní chodby a po 20 m ústí do větší prostory (Sněmovní dóm), na jehož konci je Rotunda (síňka se stropním hrncem). Hlavní chodba je téměř bez výzdoby, v některých místech je pěkně modelovaný hladký strop. V jihozápadní části Rotundy se nachází malý sintrový vodopád. Ze Sněmovního dómu pokračuje severozápadním směrem 11 m dlouhá plazivka, která byla původně v celé délce zaplněna sedimenty.
Při objevu Rotudny se v ní nacházel suťový kužel, který vyplňoval vertikální puklinu na jihozápadní straně prostory. Po jeho odstranění se podařilo proniknout do nových prostor jeskyně. Tento objev byl velmi významný, protože odkryl 3. horizontální úroveň jeskyně, které se svým charakterem liší od ostatních. Jedná se o evidentně vývojově mladší část vyvinutou na puklině pod azimutem 145°. V podstatě se jedná o jakousi drenážní puklinu, přivádějící vodu do Rotundy. Průlezem vzniklým po odklizení suťovém svahu v Rotundě se pronikne do pukliny, jejíž strop je v přibližné výšce 10 m. Touto puklinou bylo nutno komínovat vzhůru přibližně 6 metrů. Na této úrovni je výrazná kamenná hráz, kterou bylo nutné z bezpečnostních důvodů oblézat komínováním. V této části jsou nyní osazeny žebříky, takže odpoadá nutnost komínování. Nad tímto prahem pokračuje puklina šikmo vzhůru na kamennou etáž, která leží o 10 m výše než vlastní průlez do nových prostor. Celá část je tvořena nádherně modelovanou puklinou, jejíž stěny pokrývají pizolity a sintrové náteky. Na kamenné etáži před studnou jsou pizolity výraznější a je zde i drobná krápníková výzdoba (malé stalaktity a záclonky).
Z etáže pokračuje o něco užší průlez ke studni s žebříkem. Průlez se nachází v horní části studny a má silně narušenou západní stěnu, ze které se uvolňují drobné kameny. Půdorys studny je cca 6 x 4 m, hloubka z místa průlezu je 8 m. Dno studny tvoří suťový svah, klesající jihovýchodním směrem. Na suťovém kuželu byl při objevu patrný zasintrovaný štěrk s bahnem. Ve stropu šachty se nachází stropní komíny. Celkové převýšení studny od nejnižšího místa ke stropu činí 15 m. Stěny studny jsou krásně erodované, východní stěna je v jejím nejnižším místě pokryta sintrovým vodopádem. Západní stěna je tvořena hladkou stěnou, od které je odchýlená cca 30 cm silná deska. Studna vznikla v podstatě uměle zasypáním pukliny, na které jsou nové prostory vyvinuty, kamením a štěrkem.
Ze dna studny pokračuje krátká chodba, která končí průlezem se sintrovou deskou. Tato deska tvoří překážku pro vysypávání suťového kužele do dalších partií. Za průlezem je síňka o rozměrech 4 x 2 m. Na východní straně síňky se nalézá plazivka, které se po chvíli rozdvojuje. Větev odbočující vpravo od původního směru je malá a zcela zahliněná, větev pokračující pod azimutem 72° po 2 metrech končí neprůlezně. Její dno však tvoří sedimenty a je vidět další pokračování. Toto místo je vhodné k další prolongaci.
Ze síňky pokračuje puklina v původním směru. Po cca 2 m přechází dno pukliny do 8,5 m hluboké šachty, která má do hloubky 4 m oválný průřez. V této hloubce se šachta otevírá do puklinové prostory o délce 5 m. Tato prostora je vyvinuta na stejné puklině, jako horní puklina. Zde je patrný přítok ze síňky u průlezu se sintrovou deskou. Šachta klesá ve stejné šířce až na dno, které je pokryto kamenným svahem. Dno je tvořeno malou prostorou o rozměrech 6 x 2 m.  V jejím nejnižším místě je bahno, které svědčí o tom, že je zde odtok do nižších partií jeskyně.
Puklina u ústí šachty pokračuje dále. Po chvíli se rozšiřuje a posléze je na ní úzký průlez, který mění částečně dosavadní charakter pukliny. Za průlezem je na této puklině vyvinuta oválná 15 metrů dlouhá Lůnová chodba strmě klesající až do hloubky -2,8 m. Od tohoto místa chodba začíná stoupat v původním směru. Tato část je vyplněna hliněnými sedimenty. V horní části oválné chodby jsou erozní kalcitové linie viditelně vyčnívající nad své okolí. Je zde i veliké množství bočních tlakových kanálků. Chodba se postupně zužuje do krátké úzké plazivky, která esíčkem přechází do Chodby Atlasů. Tento prostor je vytvořen na cca 11 - 15 m vysoké erodované puklině. Její délka činí 15 metrů. Dno, tvořené sutí a hlínou klesá a na jeho konci je strmě klesající plazivka, ve které jsou prováděny výkopové práce.
Hlavní strana
Aktualizováno: 6.3.2007
© Luděk Vlk 2007